Na začátku každého lekcionáře je úvod, jehož 9. – 11. článek uvádí směrnice pro zpěvy mezi čteními. Říkají toto: Zpěvy mezi čteními jsou nejdůležitějšími zpěvy v liturgii, nejen mešní. Jestliže se při bohoslužbě vůbec něco zpívá, mají to být právě tyto zpěvy, pak teprve písně k propriu, ordinárium atd. Výběr a způsob provedenítěchto zpěvů můžeme seřadit od nejvhodnějšího k nejméně vhodnému takto:
Responzoriální žalmy
- zpěv vlastního responsa (odpovědi) a vlastního žalmu
- zpěv společného responsoriálního žalmu
- zpěv společné odpovědi a vlastního žalmu
- zpěv společné odpovědi a předčítání vlastního žalmu
- vypuštění odpovědi a přečtení vlastního žalmu
Zpěv před evangeliem
- zpěv vlastního verše a Aleluja (Chvála tobě, Kriste)
- zpěv společného verše a Aleluja (Chvála tobě, Kriste)
- vypustit výše uvedené zpěvy a nahradit je zpěvem jiným, např. písní
- vypustit zpěv před evangeliem
Responsoriální žalmy, zvláště ony společné, a dále žalmy pro neděle, slavnosti a svátky, zhudebnilo a vydalo více autorů. Výběr z nich vyšel v Kancionálu, resp. Ve Varhanním doprovodu Kancionálu, samostatně v publikaci Zpěvy mezi čteními.
Kancionál přináší:
- Společné odpovědi (jsou označeny *), jejichž zpěv u příslušných žalmů může nahradit vlastní odpověď (např. odpověď 601 může nahradit kteroukoliv odpověď v době adventní atd.). Žalm se pak zpívá na nápěv uvedený u společné odpovědi. (Pozn.: Čárky nad notami žalmu označují přízvuk, hlavní nebo vedlejší. Ten může být na druhé nebo třetí slabice od konce. Pokud je na třetí, buďto se rozdělí noty spojené přerušovaným obloučkem, nebo se přidá nota uvedená v závorce, nebo připadne na notu, nad níž je čárka s číslicí 3.),
- Společné responsoriální žalmy, které mohou nahradit vlastní responsoriální žalmy (např. 602 a 604 mohou nahradit kterýkoliv responsoriální žalm v době adventní atd.). Publikace Zpěvy s odpovědí lidu k těmto spolešným responsoriálním žalmům, které uvádějí lekcionáře, přidává ještě další; jsou označeny +.
Avšak responsoriálních žalmů v Kancionálu je možné používat přiléhavějším způsobem,
zvl. ve dnech v týdnu. Tento způsob uvádí Rospis responsoriálních žalmů, s. 51 – 59. Pro jeho používání je nutné vědět,
- Který je cyklus nedělních čtení (A – B – C) a která je cyklus dnů v mezidobí ve všední dny (liché roky 1., sudé 2.),
- Že responsoriální žalm se vybírá podle čtení, ne podle památky světců. V tom musí ten, kdo responsoriální žalm, resp. zpěv před evangeliem vybírá, spolupracovat s knězem, který určuje biblická čtení.
Aby žalmista nemusel používat dvě knihy, uvádí publikace Zpěvy mezi čteními za odd. Responsoriální žalmy oddíl Verše před evangeliem na neděle, slavnosti, svátky a památky svatých a výběr ze společných veršů pro zpěv před evangeliem pro různé liturgické doby a přiležitosti. Mohou se zpívat na některých z nápěvů 691 – 697 a je dobré tyto nápěvy střídat. Nápěv 698F by měl být vyhrazen pro dobu velikonoční; není vhodné ho používat dvakrát po sobě – nejprve pro responsoriální žalm a pak následně pro verš před evangeliem.
U responsoriálního žalmu zpívá žalmista (po udání tónu, resp. varhanním úvodu) odpověď, lid ji opakuje, pak žalmista zpívá (předčítá) jednotlivé strofy žalmu a pokaždé z nich lid opakuje odpověď; končí se vždy odpovědí. Podobně žalmista zazpívá před evangeliem Aleluja (Chvála tobě, Kriste), lid to opakuje, pak žalmista zpívá verš a po něm lid znovu opakuje Aleluja (Chvála tobě, Kriste).
Zpěvy mezi čteními se mají zpívat z ambonu. Není-li to možné, mohou se zpívat i z jiného vhodného místa, což v praxi bude od varhan. Žalmista má zpívat jeden. Zpívá-li jich společně více, musí mít zpěv dobře připravený.