Označení písní ke mši
V Kancionálu jsou příslušné písně a sloky označeny takto:
M ….. Mešní píseň
M1 …. Vstup
M2 …. Před evangeliem
M3 …. Obětní průvod
M4 …. Přijímání
M5 …. Děkovná po přijímání (Díkůvzdání)
M1-5 .. Možno zpívat na kterémkoli místě mše
Sloky označené Vstup a Přijímání a písně označené M1 a M4 jsou schváleny biskupskou konferencí jako liturgické texty; nahrazují antifonu ke vstupu a k přijímání. Zpívají-li se tyto písně a sloky, neříkají se ke vstupu a k přijímání antifony uvedené v misále.
Při mši zpíváme pouze ty písně, které mají toto označení. Není vhodné při mši zpívat písně, které je nemají; ty jsou určeny pro jiné záležitosti (např. přede mší, jiné bohoslužby, pouti).
Písně a sloky mešních písní zpíváme jen na těch místech mše, pro kterou mají označení (např. píseň označenou M45 pouze k přijímání a díkůvzdání; ne ke vstupu, před evangeliem a k obětnímu průvodu). – Je to nešvar, když se při mešních písních zpívá k přijímání i sloka označená (Díkůvzdání a) Závěr.
Před evangeliem zvl. o nedělích a slavnostech dáváme přednost zpěvu Aleluja (v době postní Chvála tobě, Kriste) s příslušným veršem (691 – 697).
Výběr písní
Základní a bez vyjímky platící pravidlo zní: Písně se vybírají podle formuláře. Formulář je soubor liturgických textů, které jsou vlastní slavené bohoslužbě; např. mešní formulář tvoří modlitby – vstupní, nad dary a po přijímání, dále biblická čtení a zpšvy mezi nimi, a konečně preface; tedy to, co je v každé mši jiné, co určuje osobitý charakter slavené mše.
V každé liturgické době (pokud nepřipadá nějaká slavnost, svátek, popř. památka) vybíráme ke mši písně z příslušného oddílu: v adventu 101 ad., v době vánoční 201 ad., v postě 301 ad., v době velikonoční 401 ad., v mezidobí 512 ad. Nebo vhodnou píseň z odd. 701 ad. A 901 ad.
O slavnostech a svátcích Pána Ježíše vybíráme z odd 701 ad.
O slavnostech, svátcích a památkách Panny Marie vybíráme z odd 701 ad.
O slavnostech, svátcích a památkách apoštolů a evangelistů 827.
O slavnostech, svátcích a památkách ostatních svatých z odd. 821 – 845 zpíváme ty písně, které se k danému světci vztahují; buď osobně (písně k sv. Josefu, Anně, Cyrilu a Metodějovi, Václavovi aj.) nebo ke skupině svatých, do které světec patří (mučedníci, duchovní pastýři atd., všichni svatí).
O slavnostech, svátcích a památkách českých patronů, ke kterým nemáme vlastní píseň, můžeme použít ke vstupu příslušnou sloku písně 838 a od sloky před evangeliem pokračovat mešní písní ke skupině svatých, do které světec patří (např. Jan Sarkander: ke vstupu 838, 11. sloka, dále od 2. sloky buď 842 – k mučedníkům nebo 843 – k duchovním pastýřům nebo 841 – k svatým obecně.
K výročí posvěcení chrámu použijeme 917 nebo 918.
Pokud k některé slavnosti, svátku nebo památce neznáme vhodnou píseň vybereme některou z obecných mešních písní (512 ad. Nebo z odd. 701 ad.), v případě oslav svatých mešní písně ke skupině svatých (842*[OL též 896] – 845) nebo obecně ke svatým (840 – 841).
Při votivních mších a při mších spojených s určitými obřady se hraje vhodná píseň podle mešního formuláře.
Jestliže v mešních písních k přijímání nestačí sloka nebo sloky tam uvedené, přidáváme další píseň, a sice takovou, která je označena M4. Vybíráme ji v době adventní, vánoční, postní a velikonoční zpravidla z těchto oddílů, můžeme ji vybrat i z odd. písní k Pánu Ježíši (701 ad.). Z posledně jmenovaného oddílu ji vybíráme při všech ostatních příležitostech.
Jestliže ke vstupu před evangeliem a k obětnímu průvodu zpíváme píseň označenou M123, k přijímání zvolíme jinou píseň, a to označenou M4. Vybíráme ji podle pravidel uvedených v předchozím odstavci.
Na závěr se může zpívat jakákoliv vhodná píseň, především taková, která se váže k liturgické době nebo k svatým, které se v těch dnech připomínáme (staletí se zpívala 930).
Při církevních slavnostech, především souvisí-li s papežem, je vhodné zpívat na závěr 931. Na státní svátky 830*[HK též 991].