Hrajeme písně z odd. 101 ad.
Advent má dvě části rozdílného charakteru:
1. Období od začátku adventu do 16. prosince – hlavní myšlenka je druhý Kristův příchod ve slávě.
2. Předvánoční týden od 17. do 24. prosince – liturgie připomíná události bezprostředně předcházející narození Páně.
Tuto skutečnost je dobré zohlednit i při výběru písní ve všední dny, např. v prvním období zvi.: 101, 109, 121, 123, 126, 127, 128, 129; v předvánočním týdnu zvi.: 102 – 117, 122, 124, 130.
Výběr písní pro neděle se řídí jejich myšlenkovou náplní:
1. neděle – příchod Krista na konci věků: 129,126,
2. a 3. neděle – Jan Křtitel volá k obrácení: 121,125, (122,123),
4. neděle – mariánská (zvěstování, navštívení): 130,111, (124).
Je dobrou tradicí zpívat přede mší ve všední dny 101 a v neděle 128.
K přijímání podle potřeby přidáváme písně označené M4, např. 106,107,108,114 – 116,127, též 603. Po mši jsou vhodné zvi. 117 (124,140).
Způsob varhanní hry
Z praxe v románských zemích, zvi. v Itálii, pochází příkaz omezit v adventu, v postě a při bohoslužbě za zemřelé používání hudebních nástrojů (i varhan) na pouhý doprovod zpěvu. Protože povaze a tradici našeho národa odpovídá vyjadřovat hudbou nejen radost, ale i toužebné očekávání, ducha kajícnosti i zármutek, biskupové a ordináři českých a moravských diecézí dne 1.10. 1969 rozhodli, že u nás používání hudebních nástrojů nemusí být takto omezeno. Je však nutné hrát tak, aby to odpovídalo charakteru liturgické doby nebo křesťanského pohřbu. Projeví se to výběrem skladeb a způsobem interpretace, u varhan navíc charakterem improvizace a používáním rejstříků.
Nezpívá se Sláva na výsostech Bohu (vyjma slavností a svátků).
DOBA VÁNOČNÍ
Hrajeme písně z odd. 201 ad., po mši o nedělích, slavnostech a svátcích většinou 201.
Vánoční oktáv – Svátek sv. Štěpána, sv. Jana, Mláďátek, děkovná bohoslužba 31. 12. navečer i slavnost Matky Boží, Panny Marie jsou v oktávu slavnosti Narození Páně, a proto při nich zpíváme repertoár vánoční, ne písně k mučedníkům, apoštolům, mariánské apod. (932 na přelomu roku pochopitelně zpíváme).
Slavnost Zjevení Páně – Vhodná je píseň 202 (dále k přijímání např. 213, 219), žalm 613.
Svátkem Křtu Páně (neděle po 6. lednu) končí doba vánoční a tedy i hraní vánočních písní.
Hrajeme písně z odd. 301 ad.
Hlavní náplní doby postní je duchovní obnova, obrácení. K utrpení Krista je zaměřen až Svatý týden začínající Květnou nedělí (částečně už údobí od 5. neděle postní).
Toto je třeba pokud možno zohlednit i při výběru písní a v postní době upřednostňovat písně s kajícím charakterem: 322, 321, 320, 319, 312,309, (307,301).
K přijímání podle potřeby přidáváme z odd. 701 ad., nebo i postní písně o utrpení Páně (pro jejich christologický charakter), např. 305, 306, 307,308.
Nezpívá se Aleluja (ani o slavnostech a svátcích) a Sláva na výsostech Bohu (vyjma slavností a svátků).
Na Popeleční středu používáme ke mši výhradně kající písně, např. 322, (321), 309, k popelci 320, 319, 312 nebo kající žalmy, např. 665, 662, 669* nebo z publikací; Zpěvy s odpovědí lidu, s. 110-111 nebo Velikonoční graduál, č. 4, 5.
Pro první neděli postní je nej vhodnější píseň 307 (viz 3. sloka), k případnému slavnostnímu vstupu též 068 (viz Liturgický kalendář).
Ke křížovým cestám zpíváme písně 072 – 075, lze použít i 315. Písně u křížových cest 072, 073 se mohou použít i k jiným rozjímáním než k těm, které jsou u nich uvedené v Kancionálu.
Květná neděle – K úvodním obřadům na památku Ježíšova triumfálního vjezdu do Jeruzaléma jsou uvedeny vlastní liturgické zpěvy v příslušných liturgických knihách (např. Velikonoční graduál, č. 14 – 18), zpívá-li se pouze z Kancionálu je vhodná píseň 318. Ke mši jsou vhodné písně o utrpení Páně, např. 303, 305, 308. Po mši je vhodná 315 (316). V pondělí, úterý a středu svátého týdne používáme písně o utrpení Páně, např. 303,305,306,308, po mši např. 315 (316).
VELIKONOČNÍ TŘÍDENNÍ
Zelený čtvrtek – večerní mše na památku Večeře Páně. Zpívají se při ní eucharistické písně, nejlépe 710, 717. Ke chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se tradičně váže krátké slavnostní preludium a následné umlknutí slavnostního zvuku varhan nebo varhan vůbec. K obětnímu průvodu je předepsán zpěv 681. K přijímání je vhodné zpívat antifonu „Toto je moje tělo …“ (Velikonoční graduál, č. 33), nebo (podle potřeby) zpívat vhodnou píseň, např. 701, 712, 714, 721, 724, 725. K přenášení eucharistie se zpívá 704 (705).
Velký pátek – Všechny zpěvy jsou z příslušných liturgických knih (např. Zpěvy s odpovědí lidu, s. 39, 368-371, nebo Velikonoční graduál, č. 35 – 41). Z Kancionálu lze vybrat: před evangeliem 696 nebo 697 (s příslušným veršem), při uctívání kříže 304, 315, 316, 317. Při přijímání není žádný liturgický zpěv; je-li nutné něco zpívat, tak např. 302, 305, 306, 307. Při vstupu a na závěr se nic nezpívá.
Pokud možno dnes varhany mlčí; jinak jen slabě doprovázejí zpěv lidu.
Velikonoční vigilie – Všechny zpěvy jsou z příslušných liturgických knih (např. Zpěvy s odpovědí lidu nebo Velikonoční graduál). Z Kancionálu lze vybrat: před evangeliem 621, litanie 068 (nutno přidat prosby určené pro křestní bohoslužbu), při kropení křestní vodou 511 nebo jiný zpěv velikonočního charakteru, např. 401. K přípravě obětních darů a kpřijímání je nejvhodnější pokračovat v písni 401. Na závěr 407.
Velikonoční chvalozpěv (Exultet) by měl zpívat dobrý zpěvák. Není-li jím jáhen nebo kněz, může ho zpívat kdokoli, i žena. Ke chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu se tradičně váže krátké slavnostní preludium.
Neděle Zmrtvýchvstání Páně – Koná-li se na začátku mše kropení posvěcenou vodou zpívá se 511 (nebo jiný zpěv velikonočního charakteru). Responsoriální žalm 627. Před evangeliem je předepsána sekvence Velikonoční oběti. Pokud sekvenci nezpívá schola nebo sbor, zpíváme zde celou (8 slok) píseň 406. Ke mši tuto píseň nezpíváme.
DOBA VELIKONOČNÍ
Hrajeme písně z odd. 401 – 413*, při památkách, svátcích a slavnostech písně vhodné k příslušnému mešnímu formuláři.
Ve velikonoční době se místo modlitby Anděl Páně modlí Raduj se, nebes Královno. Volným překladem této antifony je píseň 407*. Proto ji zpíváme tam, kde by se shromáždění modlilo mimo dobu velikonoční Anděl Páně, zvi. na závěr bohoslužby kolem poledne a večer.
Každý den velikonočního oktávu se zpívá chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu, respon- soriální žalm může být 627, sekvence (406) není povinná.
Na 3. neděli velikonoční je vhodná píseň 410, na 7. neděli velikonoční 415, závěr 422 nebo 423. Na slavnost Nanebevstoupení Páně je určena píseň 415. Zpiváme ji častěji i v následujících dnech do slavnosti Sesláni Ducha Svatého (před slavností Nanebevstoupení Páně píseň 415 zásadně nezpíváme!).
Ve dnech svatodušní novény hrajeme (po domluvě s knězem) na závěr 423 nebo 422.
Na slavnost Seslání Ducha Svatého zpíváme píseň 421 (nebo 424, 425). Před evangeliem je předepsána sekvence Veni, Sancte Spiritus. Proto před evangeliem zpíváme její překlad – píseň 422 (všech 5 slok). Kpřijímání podle potřeby přidáváme vhodné velikonoční písně. Na závěr 407.
LITURGICKÉ MEZIDOBÍ
Ke mši používáme písně:
- mešní obecné: 512 ad.
- písně kPánu Ježíši: 702, 707, 708, 709, 710, 711,715, 717, 728
- příležitostné: 904, 911, 917, 918
- pro svůj obecnější charakter je možno používat i píseň 425
Při díkůvzdání po přijímání zpíváme děkovné písně označené M5: z odd. 701 ad., 813, 902, 903, 907, 908, 909, 927, 928, 929 a responsoriální žalmy děkovného charakteru, např.: 631, 632, 633, 644, 649, 651, 652,653, 656, 658,659, 672/3, 681, 685.
Neděle
Písně pokud možno aktualizovat podle liturgických textů, např. (písmena ABC označují roční cykly liturgických textů):
* 5.C – povolání apoštolů: 827
* 16.A, 19.C, 32.A, 33.ABC – druhý příchod Krista: 519
* 18.AB, 19.B, 20.B – eucharistie: 710, 717 (701,725,712)
* 21.A-Petr- Skála: 826
* 6.B – pastýři Božího lidu: 843
* k Duchu Svatému zaměřené 2. čtení – 2.C, 14.A, 16.A: 425
* neděle po slavnosti Těla a Krve Páně: 710, 717’
* neděle po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova: 702, 709,715, 728”
* 34. neděle – Krista Krále: 707, k výstavu 703, 631
Na závěr zpíváme píseň aktuálně ze slavnosti, svátku či památky z předešlého či následujícího týdne pro kterou je v Kancionálu píseň, nebo např.: 905, 910 a zvi. 930.
Všední dny
Píseň podle formuláře mše. Ve 34. týdnu liturgického mezidobí (eschatologický charakter) je vhodné častěji hrát 519 (lze použít i 914).
Slavnosti
Obecně k výběru písní o slavnostech, svátcích a památkách je pojednáno na s. 8 a konkrétně v kalendáriu na s. 29. Zde uvádíme pouze slavnosti nemající pevné datum:
* Nejsvětější Trojíce – mešní obecná z odd. 512 ad. (zvi. 514, 520), též 911
* Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze – 706, 707
* Těla a Krve Páně – 710 nebo 717, adorace 704 (705)*
* Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – 702, 709. 715, 728, adorace 722, 065**
* Výročí posvěcení vlastního kostela – 917, 918
* Slavnost patrona kostela – podle příslušného mešního formuláře